V těchto dnech si připomínáme výročí narození Jana Antonína Bati. Formulace „v těchto dnech“ je zde případná, protože ohledně přesného dne narození vládne nejistota. Co víme s jistotou je, že se Jan Baťa narodil v Uherském Hradišti – Rybárnách v roce 1898. Konkrétní den už tak jasný není. Sám Baťa uváděl datum 7. března, tohoto data se drží i jeho rodina a je také vytesáno na jeho náhrobku v brazilském městě Piracaia. V uherskohradišťské matrice je ovšem zapsáno jiné datum: 11. března. No, koneckonců je to rozdíl jen čtyř dnů; jak je známo, u mnoha historických osobností se dějepisci přou ne o dny, ale o celé roky.
U Jana Bati to není jediný nesoulad v matričních údajích. Pokřtěn byl jako Jan Karel Baťa, v dospělosti však užíval jména Jan Antonín Baťa. Tady je situace jasnější. Jméno Antonín si Baťa přisvojil patrně z úcty k svému otci.
Podstatnější nesoulad panuje však v náhledu na celkový odkaz Jana Antonína Bati. Zatímco jeho předchůdce, uctívaný vzor a mentor, starší nevlastní bratr Tomáš je všeobecně přijímán, oslavován a řazen k velikánům, Jan Baťa dosud vzbuzuje kontroverze. Má tábor svých příznivců… a tábor odpůrců. Rozbor tohoto problému přesahuje možnosti našeho příspěvku. Konstatujme pouze, že pohled na Jana Antonína Baťu se přece jen postupně stává pozitivnějším. Můžeme to dokumentovat na jednom fenoménu: přibývá pomníků Jana Antonína Bati. Ve Zlíně máme jeho sochu už řadu let, v současné době finišují práce na soše Jana Bati pro Otrokovice. Jeho pomníky jsou již vztyčeny ve slovenských baťovských městech Partizánské (kdysi Baťovany) a Svit. Originálně poctu svému rodákovi pojalo Uherské Hradiště. Jan Baťa je tam zobrazen jako kluk sedící na břehu Moravy.
Tento článek je jen drobnou připomínkou výročí narození Jana Bati a neklade si za úkol být arbitrem sporu. Přiznáváme však, že by nás těšilo, kdyby se pohled na obě velké osobnosti našeho města a kraje stával smířlivějším.
V kontextu samotného Památníku Tomáše Bati stojí za zmínku, že právě díky rozhodnutí Jana Antonína Bati vděčíme za vybudování této ikony moderní zlínské architektury.
Autor textu: Petr Hampl