Právě dnes je tomu 144 let od narození Tomáše Bati (*3. dubna 1876). Na tuto osobnost vzpomínáme při různých příležitostech z mnoha úhlů pohledu: ať už jako podnikatele, politika nebo budovatele našeho města. V současné nelehké době, kdy spolu s celým světem čelíme fatální nákaze, můžeme si Tomáše Baťu připomenout ještě jinak, a sice jako příklad nezdolného člověka.
Aktuální krize způsobená pandemií koronaviru v nás vyvolává nejen úzkostné obavy o zdraví a život našich blízkých, ale rovněž nás staví do obtížné psychologické situace tvořené izolací a absencí činností, na které jsme byli zvyklí. A to na nás zatím neudeřila krize ekonomická, která je nevyhnutelná.
Také Tomáš Baťa musel po celý svůj život opakovaně čelit hospodářským propadům, úporným zdravotním komplikacím i tragédiím obecně lidským. On však v sobě vždy dokázal najít sílu k jejich překonání a svým zaťatým optimismem, rozhodností a nezdolností inspiroval lidi ve svém okolí k hledání východiska z každé patálie, byť se na začátku jevila jako neřešitelná katastrofa.
Nechť je tedy Tomáš Baťa, v den svých narozenin, inspirací i nám v současné situaci!
Život T. Bati obvykle vnímáme jako nepřetržitou sérii ohromných úspěchů, ale můžeme na něho naopak nahlížet také jako na člověka, který vedl neustálý boj s překážkami a problémy. Například hned v prvním roce podnikání se sourozenci Baťovi dostali do strašlivých dluhů (800 zlatých) a vypadalo to na rychlý zánik. Přesto Tomáš (sám, jelikož jeho bratr Antonín byl povolán na vojnu) dokázal svou houževnatostí a pracovitostí situaci ustát a firmu z dluhů postupně dostat. To však bylo za cenu vlastního zdraví. Když po nocích nosil na zádech z Otrokovic do Zlína (samozřejmě pěšky) materiál pro výrobu, uhnal si křečové žíly, což ho o řadu let později málem stálo život. Na výletě v rakouském Semmeringu postihla Tomáše trombóza (tenkrát se říkalo „výron křečové žíly“), a to mohlo v tehdejší době přivodit velmi rychle konec. Výrok lékařů zněl jasně: měsíc ležet, aby se výron mohl vstřebat. To ale bylo pro Tomáše Baťu nepředstavitelné. Nechal si vyrobit speciální křeslo, na němž mohl mít nohu ve vodorovné poloze a pár silných chlapů ho muselo nosit každý den do fabriky. Nepoddal se a nemoc přestál!
Nepříznivý osud však nepostihoval jen jeho osobně. Příchod války znamenal neštěstí pro celý svět, pro celý národ, obyvatele „jeho“ Zlína, pracovníky závodu… Baťa však opět projevil duchapřítomnost a první, co udělal, tak naplnil všechny sklady potravinami, aby jeho lidé netrpěli válečnou nouzí a hladem. A pak se hned rozjel do Vídně na ministerstvo války za generálem Langrem…Potřeboval získat válečnou zakázku, aby udržel výrobu, a tím i živobytí pro tisíce rodin ve Zlíně a okolí. Což se mu podařilo. Zanedlouho už celý Zlín šil boty pro dělostřelce, a tím Baťa vyreklamoval z fronty, a vlastně i zachránil stovky zlínských chlapců a mužů.
Po skončení války si celý svět vydechl; na Baťu však dolehla další rána – odbytová krize. I s ní se ale dokázal nápaditě vypořádat. A tak bychom mohli pokračovat dalšími a dalšími úklady osudu, se kterými musel nezdolný Tomáš Baťa bojovat a vždy také bojoval.
Ale vlastně… abyste během karantény přišli třeba na jiné myšlenky, přečtěte si tyto příběhy sami. Mohou vám být vzpruhou a oporou v těchto nelehkých časech.
Autor článku: Petr Hampl