S maximálním úsilím jsme u příležitosti 100. výročí založení Československa připravili památník na Den otevřených dveří. Všechny nedočkavé a zvědavé stmelila dokončovaná rekonstrukce Památníku Tomáše Bati v jednu velkou lidskou masu. Obnova památníku spočívala v jeho rehabilitaci, očištění od nežádoucích zásahů.
Po dvou letech se přiblížil den, kdy budovu převezme město. Po 85 dlouhých letech se podařilo navrátit památníku jeho původní podobu a poslání z 30. let. Zářící krystal má ambice stát se mimořádným turistickým lákadlem Zlína a více než dva tisíce návštěvníků, kteří památník v neděli 28. října od 11 – 17 hodin navštívili, jsou toho jasným důkazem.
Proč uvnitř není letadlo? Na dokonalé replice letounu Junkers F 13, ve kterém zakladatel obuvnického impéria zahynul, se intenzivně pracuje v olomoucké firmě TechProAviation. Podle náročného výrobního harmonogramu by měla být maketa v památníku umístěna do konce dubna 2019.
Jenom lampy a jinak nic k vidění? Památník Tomáše Bati, nejpůsobivější architektonické dílo Františka Lydie Gahury, je moderní parafrází staveb vrcholné gotiky: jen opěrný systém a barevné vitráže, jen železobetonový skelet a sklo. Gahura touto geniálně jednoduchou, lapidární stavbou, vyjádřil kus osobnosti Tomáše Bati. Letadlo Junkers se stalo symbolickým středobodem vnitřního halového prostoru památníku. Ten byl jinak ponechán zcela volný, rytmizovaný pouze sloupy, výrazným prvkem interiéru byla už jen jednoramenná schodiště ve tvaru písmene Z jako Zlín. Autor obnovy Ing. Petr Všetečka zachoval všechny atributy původní stavby.
Očekávání jakéhokoliv výstavního prostoru, další náplň budovy, jsou na místě. Zcela jistě se postaráme o to, aby budoucí návštěvníci odcházeli z památníku obohaceni o všechny podstatné informace související s Tomášem Baťou, Františkem L. Gahurou i samotnou budovou.
O ideové náplni vedou zainteresovaní intenzivní jednání. Je nutné brát v potaz absenci jakéhokoliv technického a hygienického zázemí (to bude již brzy otevřeno ve vedlejší budově gymnázia), budova je bez vytápění, bez chlazení, bez přívodu vody. Šedesát pět přemístitelných loučových lamp (nyní jejich zdařilé repliky) jsou jediným světelným médiem v památníku.
Co umístit do budovy, která je sama o sobě uměleckým dílem? Je třeba jej co nejdříve zaplnit čímkoliv, jen aby bylo „něco“ k vidění, nebo necháme na návštěvníka působit především prostor a jeho geniální prostotu, kterých se v dnešní době tak nedostává? Jak podat informace o architektovi, budově a Tomáši Baťovi způsobem, který s ohledem na technická specifika budovy zaujmou každého, nejen nadšence či odborníka? To jsou otázky, před nimiž právě stojíme.
zprava: primátor města Zlína Miroslav Adámek, předseda představenstva Zlínstav, a.s. Jiří Stacke, ředitel Nadace Tomáše Bati Pavel Velev a autor obnovy památníku architekt Petr Všetečka