Zemřel tak, jak si to přála jeho veliká, statečná duše.
Miloval život a nebál se smrti.
Vyjádřil to ve své oblíbené písničce:
Umreme?
Na koni.
A keď z koňa spadnem?
Šavlenka zazvoní.
Narozený v práci a k práci, učinil práci cílem svého života.
Zlepšení osudu pracujících lidí považoval za svůj božský úkol.
Svým myšlením byl daleko, daleko před svou dobou.
Z domyšlených problémů života a práce
vytvořil novou mravnost, nové učení.
Spolupráce, jež přinese lidstvu nový rozkvět, blahobyt a štěstí.
Bojovali jsme pod jeho vedením vítězně.
A i když mnohý v boji neznal cíl, bojoval, pracoval nadšeně, neboť znal Tomáše Baťu,
muže, jenž nezklamal.
Tuto velikost, jež zasluhovala důvěry lidí,
propůjčovala mu znalost božích zákonů přírody
a znalost lidské duše.
Dílo, které jsme pod jeho vedením vykonali,
ukazuje cestu a zavazuje nás.
Tomáš Baťa byl čistý muž.
Musel zemřít v práci, aby své dílo posvětil svojí krví,
V den jeho skonu probouzeli jsme se teprve u svých rodin
k své denní práci, když on již vzlétl.
Byl prvním.
Vždy závodící s námi mladšími a silnějšími,
a předstihující nás,
zaplatil tvrdě v životě i smrti úděl prvního.
Proto vzpomínku jeho hrdinského skonu i otevření
památníku jeho plodného života konáme ve výroční
den jeho smrti tak,
abychom památku průkopníka práce
uctili dobrou prací, jež byla jemu po celý život
a bude nám až do konce životů našich modlitbou
nejposvátnější.

Jan Antonín Baťa, Památce Tomáše Bati, 1933