Když Tomáš Baťa 12. července 1932 zemřel při havárii svého letadla, byl to pro všechny šok. O rok později vyrostl nad Zlínem památník T. Bati dle projektu F. L. Gahury, jenž svůj záměr vyjádřil těmito slovy: „Účel památníku je ideový. Proto je třeba dát použitému konstruktivnímu standardu ideovou náplň i formu. Chtěl bych, aby architektura památníku vyjadřovala velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus i prostotu – to byly všechno zvláštnosti Tomáše Bati. Velkorysost – vyloučením kombinací stavebních materiálů. Omezuji je na železo-beton-sklo. Jsou to výhradně moderní stavební materiály, jejich užitím je vyjádřena moderní technická kultura, jejímž byl Tomáš Baťa průkopníkem…“
Památník byl v letech 1954 až 1955 přestavěn na Dům umění, čímž došlo k výrazným zásahům do konceptu budovy. Cílem právě probíhající rekonstrukce je tedy obnova památníku do jeho původní podoby.